Někteří představitelé vysokých škol brojí proti předloženému návrhu věcného záměru vysokoškolského zákona. Vytýkají mu řadu věcí, např. likvidaci samosprávného charakteru akademické obce, omezení vlivu studentů na rozhodování na vysokých školách, přetváření veřejných vysokých škol na instituce řízené politiky apod. Objevují se i účelové dezinformace (např. zde se upozorňuje na to, jak je návrh terminologicky zmatený a za příklad se udává věta „Student, který má přerušené studium, není studentem.“, jenže žádná taková věta v návrhu není…).
Základní skutečností je, že se bavíme o veřejném vysokém školství, které je vždy vázáno na stát a peníze ze státního rozpočtu. Systém nemůže fungovat tak, že škola dostane peníze a nikoho již nesmí zajímat, jak s nimi naloží. To nejsou akademické svobody ani podstata samosprávy. A myslím si, že to ani nikdo z představitelů vysokých škol takto nevnímá. Vnější kontrola je potřeba, důležité je nalézt dobrý balanc.
Jako velké plus návrhu věcného záměru vnímám, že by zákon měl lépe vymezit právě vztah státu a veřejné vysoké školy. K tomu má sloužit tzv. rámcová dohoda (str. 33), kterou uzavře ministerstvo se školou a bude se týkat „směrů působení veřejné vysoké školy, ukazatelů výkonu při jeho naplňování a minimální zaručené výše příspěvku náležejícího veřejné vysoké škole při dosahování sjednaných ukazatelů výkonu v jednotlivých letech; rámcová dohoda se bude sjednávat zpravidla na tři až pět let.“ Škola by tak měla získat větší jistotu určitého klidnějšího zázemí, než představuje současné každoroční vyhlížení, jaké že to přijdou rozpočtové hrůzy.
Podle mého soudu návrh věcného záměru samosprávu vysokých škol posiluje i ve směru její vnitřní organizace a vnitřního řízení. Např. na str. 11 zcela jasně deklaruje, že jednou ze zásadních změn má být „Upuštění od detailní regulace vnitřních poměrů veřejných vysokých škol zákonem; posílení významu statutu vysoké školy jako základního vnitřního předpisu (přijatého akademickým senátem a schváleného radou na návrh rektora), který vymezí vnitřní strukturu a organizační vztahy uvnitř vysoké školy.“ To je pro vysoké školy pozitivní krok a posílení jejich pozic.
Novým orgánem veřejné vysoké školy má být Rada veřejné vysoké školy, která má být pověřena péčí o naplňování poslání veřejné vysoké školy stanoveného statutem (str. 31). Opravdu hrozí, že přes tento orgán budou veřejné školství řídit politici? Např. zde se varuje před tím, že půjde o orgán, který bude složen z osob mimo akademickou obec, zejména z politické a podnikatelské sféry.
Co říká návrh věcného záměru? Členem Rady opravdu nesmí být člen akademické obce. Člen Rady však zároveň nesmí být v žádném smluvním či obdobném vztahu k vysoké škole, ze kterého by mu vyplývalo právo na peněžité plnění. A co je důležité – členem Rady nesmí být ani ten, kdo by reprezentoval politické, hospodářské nebo jiné zájmy, které by mohly být ve střetu s veřejným zájmem na naplňování poslání veřejné vysoké školy. Samozřejmě záleží, jak toto bude uchopeno v paragrafovém znění, ale pro mne z toho vyplývá, že politikům se tím vystavuje spíše stopka než opak. Kromě takto stanovené neslučitelnosti návrh pozitivně vymezuje i to, kdo může být členem Rady – pouze renomovaný specialista v oblasti odborné orientace vysoké školy. Opět stopka pro politiky a osoby, které tomuto kritériu nevyhovují.
Neméně důležité je i proces skládání Rady – třetinu navrhuje rektor, třetinu akademický senát a třetinu ministr školství; členy Rady jmenuje vláda. Tudíž nehrozí ovládnutí Rady zvenčí, dvě třetiny členů vycházejí zevnitř školy. Otázka zní – může být členem Rady politik? Ano, ale musí vyhovět jak pozitivnímu kritériu, tak u něho nesmí být dána neslučitelnost vymezená výše.
Návrh počítá s tím, že by Rada především schvalovala statut vysoké školy, dlouhodobý záměr a rozpočet (z těchto kompetencí není vyutován ani akademický senát - jeden bez druhého nedají ani ránu). To se může jevit jako velmi silná kompetence. Návrh je však třeba číst dál, a to až k pasáži k Vědecké radě (str. 32). Návrh předpokládá, že by Vědeckou (uměleckou) radu zřizovaly školy univerzitního typu. Její členy by tak jako doposud jmenoval rektor se souhlasem akademického senátu. A návrh počítá s tím, že „statut veřejné vysoké školy bude moci přenést z rady na vědeckou (uměleckou) radu rozhodování o schválení dlouhodobého záměru a jeho změn za předpokladu, že většinu členů vědecké (umělecké) rady budou tvořit osoby, které nejsou členy příslušné veřejné vysoké školy.“ Tím může sama veřejná škola univerzitního typu působnost Rady zúžit.
Tento text je jen skicou. Koho zajímají např. funkční místa docentů a profesorů a historický rozbor této problematiky, doporučuji mu ke čtení článek Jiřího Nantla na Jiném právu. Zajímavým je i text Tomáše Opatrného na jeho blogu.
p.s. Douška ke školnému. Vysoké školy již jistě vědí, že ve střednědobém horizontu bude klesat příspěvek na studenta (výše tzv. normativu), ať bude školné zavedeno, nebo nebude. Z návrhu vyplývá, že jeho výše by měla být plně v rukou jednotlivých vysokých škol. Studenti se ani nemusejí bát, že se jim v průběhu studia bude zvedat, protože jeho výše má být zafixována po standardní dobu studia. Stačí si přečíst, co stanoví návrh věcného záměru:
„Zvláště upraví zákon povinnost studentů veřejných vysokých škol hradit veřejné vysoké škole školné za studium v bakalářském nebo magisterském studijním programu, a to ve výši stanovené veřejnou vysokou školou podle zásad daných jejím statutem za předpokladu, že nepřevýší maximální výši stanovenou zákonem. Výše školného bude podléhat fixaci po standardní dobu studia dotčeného studia, vyjma případů přerušení studia.“
Žádné komentáře:
Okomentovat