… a leckdo tvrdí, že ji měli již dávno zrušit. Jiní jí naopak dělají medvědí službu, když prohlašují, že situace je (slovy slavného pražského primátora) nadmíru výtečná. Proč vlastně nebyla fakulta zrušena již v roce 2009, kdy se provalily největší skandály? Myslím, že tenkrát to byla akademická obec, která se nakonec pár minut po dvanácté vzchopila a dokázala se za fakultu postavit. Byl by to asi špatný signál vysokému školství, kdyby byl obrodný proces utnut v samém zárodku. Nevím, kolik studentů tenkrát vlastně chápalo, co se děje. Myslím, že velmi málo. A to samé platí o pedagozích. Většina z nich se o fakultní dění příliš nezajímala a nebylo výjimkou, že ještě na začátku roku 2010 se na mne hodně kolegů obracelo s žádostí o uvedení do obrazu.
Někdo tvrdí, že fakulta má špatné jádro a to je prapříčina všeho, co se stalo či děje. Co se myslí oním jádrem? Kmenoví pedagogové, nebo v širším pojetí všichni kmenoví zaměstnanci? Zahrnuje jádro i studenty? Možná je lepší neuvažovat jen o jednom jádru. I v přírodě nalezneme organismy se dvěma jádry a takovým je i fakulta. Jedno jádro tvoří kmenoví zaměstnanci (pedagogové i obslužný personál), druhé pak studenti. S ohledem na výsledek jarních voleb do akademického senátu si nemyslím, že by druhé jádro fakulty bylo špatné. Ba naopak. Studenti odmítli hulvátství a populismus, nenechali si nasadit růžové brýle ani od lidí, kteří se zpronevěřili etice pedagogické práce. Studenti si zaslouží, aby mohli poctivě, čestně a s kvalitními znalostmi dostudovat.
A co první jádro?
Odchází mnoho pedagogů. Špatné je, že odcházejí právě ti, kteří byli s fakultou bytostně spjati (prof. Eliáš, prof. Válková), které fakulta vychovala a jsou již nyní považováni za významné odborníky ve svých oborech (například doc. Havel, dr. Matejka, dr. Hulmák, dr. Brůha, dr. Šmuclerová), nebo kteří často nezištně předávali své praktické zkušenosti nabyté v soudcovském taláru a jiných povoláních (třeba jako dr. Polák nebo dr. Blažek). Špatnou vizitkou je, že odcházejí i ti, kteří s plzeňskou fakultou chtěli spojit svoji budoucí akademickou dráhu, byť nebyla jejich mateřskou fakultou (jako doc. Hůrka nebo dr. Korbel).
Soudím, že aby fakulta přežila, potřebuje více než garanty posbírané po republice (kteří snad dodají nezbytné pozlátko) především potenciál růstu. Krátkodobý, střednědobý i dlouhodobý. Fakulta je živý organismus, lidé odcházejí a přicházejí, ale důležité je, aby zde byl vždy důvod domnívat se, že fakulta se dokáže obměňovat z vlastních řad. Právě v tomto utrpěla fakulta největší šrám, ze kterého se bude asi těžko vzpamatovávat. Na fakultě zůstává řada nadějí (např. dr. Knoll, dr. Šejvl, dr. Dobiáš, dr. Dostalík, dr. Škvain, dr. Dvořák, dr. Rajchl, dr. Hamerník), z nichž jistě polovina má potenciál brzké habilitace.
Ale stačí to? Synergie mezi oběma jádry příliš nefunguje. Každý je přesvědčen o své pravdě. Jsou síly jen na látání čerstvých děr, na zkratkovitá a nekoncepční řešení. Ale k takovým jsou náchylní ti, kteří se sami postaví do kouta a zúží si tím svůj rozhodovací prostor.
Ministerstvo nyní rozhoduje o návrhu Akreditační komise. Nemyslím, že se nyní hraje o magisterský program. Ministerský pragmatismus nejspíš převáží – nač nyní zakazovat příjímání nových studentů, když do dalšího akademického roku jsou již přijati a v roce 2012 končí akreditace? Lepší bude počkat a magisterskou akreditaci řešit až v souvislosti s podanou žádostí o její prodloužení. Opak by byl jen gestem. Chybou by však bylo interpretovat takový postup ministerstva jako vítězství. Daleko podstatnější je osud doktorského studijního programu. Ten totiž zajišťuje tolik potřebnou obnovu, výchovu nových nadějí. Nemá-li jej fakulta, nutně to vede k jejímu postupnému umírání. Vždyť nyní odchází třináct nehabilitovaných držitelů velkého doktorátu…
Touto optikou jsou vyhlídky fakulty neveselé. Na fakultě je až příliš velké množství oborů, kterým chybí výrazné osobnosti, které by zároveň v brzké době mohly publikačně vyniknout, dosáhnout všeobecného uznání a v rámci garančního systému vypomoci fakultě nově získanou habilitací. Doposud se fakulta právem pyšnila především vysokým podílem svých akademiků na legislativní práci – ať již v soukromém či trestním právu. Čím se bude chlubit nyní, když tito akademici odcházejí?
Myslím si, že ztracené jméno a prestiž může fakulta získat zpět jen jedním způsobem – tím, že odborně a morálně nezpochybnitelní lidé spojí svoji budoucnost s fakultou a důvěru a svoji osobní prestiž budou pomalu rozšiřovat i na fakultu. Je to těžká a mravenčí práce. Najde-li fakulta takové lidi, kteří se nebudou bát nepopulárních kroků a podaří-li se jim přetavit první jádro do nové podoby, pak má fakulta šanci za několik let opět začít žít standardním akademickým životem.
Ať tak či onak, budoucí léta budou pro fakultu velmi těžká.
Žádné komentáře:
Okomentovat